Historie hokeje v Litvínově
8. listopadu 1945 se v Učňovských dílnách na Osadě v Litvínově
sešla skupina devíti nadšenců a pouhý půl rok po válce založila klub
s názvem „SK Stalinovy závody, hockeyový odbor, Horní Litvínov“.
Svou činností navázal na předválečné pokusy provozovat tento mladý
sport, paralelně s ním působil také starší oddíl Korda Litvínov. Hrálo se na zamrzlém hřišti pro házenou, ale už tehdy na místě dnešní hlavní ledové plochy. První rok sehrál tým několik zápasů, jejichž výsledky se nedochovaly. Jména soupeřů však ano – Souš, Most, Dolní Jiřetín, Hvězda Osek, Kopisty, Viktoria Lom. V dalších letech startoval Litvínov v I. A třídě. |
50. léta Na začátku tohoto desetiletí hrál Litvínov ještě v I. A třídě. V roce 1952 v ní zvítězil a potom i v kvalifikaci o postup do přeboru Ústeckého kraje. Zde klub působil tři roky. V říjnu 1954 byl zvolen nový výbor, předsedou se stal Josef Šatný a do klubu přišel trenér František Voříšek. Začala tzv. „zlatá pětiletka litvínovského hokeje“. V roce 1955 1. místo ve skupině „B“ přeboru Ústeckého kraje a v boji o titul krajského přeborníka vítězství nad nejlepším týmem skupiny „A“ Lovosicemi, po výsledcích 6:5 a 7:4. Dále vítězství v kvalifikaci o postup do oblastní soutěže vyřazením přeborníka Karlovarského kraje RH Karlovy Vary po výsledcích 13:1 a 13:9. Tentýž rok byl v Litvínově vybudován zimní stadión s umělou ledovou plochou. Hned v roce 1956 potom přišlo prvenství v jedné ze tří skupin oblastní soutěže a vítězství v kvalifikaci o postup do 2. ligy. V kvalifikaci, hrané turnajovým způsobem vyřazení Hostivaře (výsledky 3:7 a 15:1) a Třebíče (výsledky 7:2 a 3:4), celkově jen díky nejlepšímu skóre! V letech 1956 – 58 startoval Litvínov ve 2. lize. Nejprve v ní obsadil 4. místo ze šesti týmů a poté 4. místo z devíti týmů. Konečně v sezóně 1958 – 59 skončil na senzačním 1. místě z dvanácti klubů a s velkým náskokem postoupil do 1. ligy! |
|
60. léta | |
Období získávání zkušeností. Po sezóně 1961/62 měl klub z
předposledního místa v tabulce dokonce sestoupit, ale Tatra Kolín,
vítěz 2. ligy, na poslední chvíli svou účast ve vyšší soutěži
odřekla.
Klub se i potom většinu let jen zachraňoval, ale nikdy nesestoupil.
Nejlepším umístěním v desetičlenné soutěži bylo třikrát 7. místo.
Prvním reprezentantem klubu se stal Jaroslav Walter, nositeli
výkonnosti mužstva byli v té době dále zejména brankář Bruk, obránci
Kýhos, Dům, Nikodým, Piskač, útočníci Kluc, Galina, Zíma, Hudec,
Štěrba, později Beránek, Kašťák, Nedvěd a Ulrych. V závěru
desetiletí debutovali mladíci Hlinka, Bubla, Machulda a Ruml,
pozdější opory…
70. léta | |
Hlinka s Bublou
dorostli ve hvězdy národního týmu a stali se trojnásobnými mistry
světa. Právě jejich generace, generace prvních odchovanců v „A“
mužstvu, se postarala o první velké klubové úspěchy v domácí
soutěži. V roce 1975 to bylo nejprve první umístění v horní polovině
tabulky (4. místo s poprvé aktivním skóre) a o tři roky později, v
sezóně 1977/78 2. místo. V tom ročníku prožil hokej v Litvínově
obrovský boom, většina domácích zápasů byla vyprodaná, tým
zaznamenal první dvoucifernou výhru (nad Košicemi 10:0) a stříbrné
medaile si zajistil památným vítězstvím 3:1 v posledním kole doma
nad Spartou. Vrcholový hokej ve městě zapustil silné kořeny, stále
se zlepšovala práce s mládeží, stoupal zájem diváků. |
80. léta
Kádr Litvínova byl v té době doslova nabit kvalitními hráči, mezi nimiž převládaly ofenzivní typy. | |
Mužstvo hrálo nejatraktivnější hokej v lize, na který pamětníci stále vzpomínají. Pravděpodobně jen přílišné zaměření na útok jej v roce 1984 připravilo o titul. Ten získala Jihlava, stahující na vojnu hráče z celé republiky. Litvínov dále obsadil jednou třetí a dvakrát čtvrté místo. Byl pravidelným dodavatelem hráčů do reprezentací všech věkových kategorií, vyrostly další velké osobnosti – P. Svoboda, Kadlec, Kokrment, Uvíra, Procházka, Kýhos, Růžička, Rosol… |
Uvedení do provozu druhé kryté haly v roce 1979 (dokončena 1982) se blahodárně projevilo na dalším zkvalitnění práce s mládeží. Litvínov začal dobývat mistrovské tituly, nejvíce v kategorii mladší dorost (později dorost), kde se jeden čas hrálo jen o umístění od 2. příčky níž… |
90. léta
I v nových společensko-ekonomických poměrech zůstal hlavním garantem
hokeje v Litvínově Chemopetrol, v závěru desetiletí se k němu
přidružilo město Litvínov. Tým jen výjimečně chyběl v play-off, v
letech 1991 a 1996 skončil druhý (za Jihlavou resp. Vsetínem).
Mezi poslední čtyři se probojoval čtyřikrát za
sebou a odehrál nezapomenutelné semifinálové série s Trenčínem (1991
a 1992) a Spartou (1996). |